…s kineziologií One-Brain

Poprvé jsem se s touto metodou seznámila v roce 1997, kdy můj nejstarší syn začal mít potíže s dyslexií a dysgrafií. Máte-li doma prvňáčka a vidíte, jak zoufale bojuje s každým písmenkem, máte obavy o jeho další vývoj ve škole, zda vůbec školu zvládne a jak, vyzkoušíte všechno.

Psychologie nepomohla, ani nemohla, jen mého syna více stresovala dalšími a dalšími testy, aby zjistila, jak moc je na tom špatně...

Když jsem "objevila" kineziologii, najednou jakoby ledy povolily. Neříkám, že to bylo bez práce a ze dne na den. Syn musel na sobě zapracovat. A on chtěl, což byla jeho i má výhra. Od druhé třídy začal zvládat domácí úkoly sám, občas jsem mu musela poradit hlavně to, jak se má učit (protože to se kupodivu ve škole neučí). Na konci devítky měl výsledky, které bych soudě dle první třídy nikdy nečekala. Dnes již má za sebou úspěšné složení maturitní zkoušky a zvolil si dráhu konstruktéra.

Terapeutka, která mého syna kineziologií provázela, mi tenkrát naznačila, že synovy potíže mohou souviset s mými potížemi, a že by bylo dobré, abych i já sama zapracovala na svých tématech. A tak jsem to zkusila. V té době jsem řešila vztahové problémy doma i v práci. Kineziologie měla pro mě očistný účinek. Postupně jsem zjišťovala, že některé chyby, kterých jsem se dopouštěla na sobě i na dětech, plynou z mých systémů přesvědčení získaných v dětství, ze vzorců chování, které jsem si podvědomě vytvořila. Přemýšlením bych k těm podstatným věcem nikdy nedošla. Někdy jsou to doslova prkotiny, které nás zastaví. Zvýšený hlas, špatné načasování a podobně.

Historie má tendenci k opakování, a tak i Kineziologii One-Brain jsem začala studovat z vnitřního popudu, abych dokázala pomoci druhým, u kterých jsem viděla, že pomoc potřebují. A stejně jako u tarotu jsem došla k tomu, že nejdřív musím pomoct sama sobě. První kurzy kineziologie jsou vpodstatě zaměřeny na uvolnění těch systémů přesvědčení, které nám říkají, že ve svém životě nemáme volbu, že musíme nebo nesmíme to či ono, protože na to nemáme sílu nebo nám to druzí nedovolí.

Procházení procesem kurzů Kineziologie One-Brain mi umožnilo definitivně pochopit, že není v lidské moci snažit se poradit druhým co a jak mají dělat ve svém životě. Není to možné, protože každý je absolutní autoritou svého života. Není vyšší autority v životě kteréhokoliv člověka, než je on sám. Protože není na jeho místě nikdo jiný a nikdo jiný nepřevezme zodpovědnost za jeho činy. Proto nemůžeme nikomu radit, ale ani soudit jeho činy. Je to opravdu proces, pochopit to a přijmout jako součást svého života. Pochopit, že jediný kdo nám samotným může pomoci jsme my sami.

Jediné v čem můžeme druhým pomoci je to, že jim dáme k dispozici své zkušenosti a znalosti, které jim pomohou projít jejich vlastním procesem až tam, kam si sami dovolí jít. Jediné, co pro ně můžeme udělat je to, že jim budeme klást takové otázky, které je samotné povedou k jejich vlastním odpovědím. Protože jedině taková odpověď, která je osvobozena od úsudků druhých a přichází zevnitř, je pro nás pravdivá, použitelná a vede tudíž k opravdové změně.