…s tarotem

První balíček karet jsem si pořídila v roce 1999. Chvíli jsem se snažila učit jejich významy, ale zanedlouho jsem zjistila, že mi to nestačí. Potřebovala jsem někoho, kdo by mi zodpověděl moje otázky „jak na to“. Tak jsem začala studovat tarot v hermetickém podání u Zuzany Antares.

Mnohem později mi došlo, že moje původní vnitřní motivy, které mě ke studiu tarotu vedly, byly motivovány strachem a potřebou kontroly. Chtěla jsem „vidět“ do druhých a umět tak odhadnout jejich motivy nebo další kroky. To je strach. Je to nedostatek důvěry ve svou sílu. Důvěry v to, že dokážu čelit všem výzvám ve svém životě, ať už přinesou cokoliv. Tento strach je jedna z pastí, ve kterých lze snadno uvíznout. Avšak zároveň mě dovedl k učení se něčeho, co se sice vpravdě nedá naučit a lze to pouze studovat, ale toto studium umožňuje jít do takové hloubky a pochopit takové souvislosti, že mi to otevřelo zásadní cestu v mém dalším vývoji. Tarot není o tom „jak vidět do druhých, abych se ochránila před jejich zlými úmysly“, ale především je o tom „jak vidět do sebe, abych odhalila své skutečné motivy a touhy“. Toto odhalování totiž přináší nejedno překvapení.

Tarot umožňuje především odhalovat své vlastní slabosti a tím mi umožňuje jim čelit. Protože jak bych mohla čelit něčemu, o čem nemám páru, že ve mně dříme? Ještě později jsem začala tarot vnímat ještě z jiné úrovně. Ty obrázky jsou velmi hezké, ale nejsou to ty obrázky, které jsou nositelem informace. Za nimi můžeme vnímat síly, které těmito obrázky vlastně evokujeme. Ty síly však nejsou někde mimo nás, jak si občas představujeme. Jsou uvnitř nás samých. Nic vnějšího. Je to jako zrcátko, díky kterému se na sebe můžeme podívat. Bez zrcátka toho totiž nejsme schopni vidět mnoho.

Pravda, ne vždy se mi ten obraz, který vidím zamlouvá. Ale vždy je pravdivý. Tarot lhát neumí, bravurní zvládnutí této „disciplíny“ je na nás, na lidech. A myslím, že nám to jde docela dobře všem.

Po několika letech studia mi vstoupila do života nabídka, uplatnit své dosud nabyté znalosti v praxi. Několik let jsem se objevovala na různých rautech, městských slavnostech a podobných akcích, kde jsem měla vynikající příležitost k výkladům snad stovkám lidí různých zaměření, profesí, společenských postavení a podobně. Byla to neocenitelná škola, která pro mě byla jednak školou praktických dovedností v tarotu, ale zároveň mě dovedla do bodu, kdy jsem pochopila, že jenom vědět, kde mě bota tlačí a proč, nestačí. Vzrůstala u mě potřeba umět pomoci lidem účinně vyřešit jejich traumata a otázky. Odtud vedla přímá cesta ke Kineziologii One-Brain.